Začátky (1976-1980)
Vznik skupiny inicioval tehdy čtrnáctiletý Larry Mullen Jr., který v říjnu 1976 vyvěsil na nástěnku gymnázia Mount Temple v irském Dublinu výzvu k založení kapely s tím, že si koupil bicí a shání někoho s kytarou. První setkání, v jistém smyslu konkurs, proběhl v kuchyni u Mullenů a kromě Larryho se jej zúčastnili bratři Dave a Dick Evansovi, Adam Clayton, Paul Hewson, Peter Martin a Ivan McCormick. Poslední dva jmenovaní se už nedostavili na žádné další zkoušky, zbytek vytvořil skupinu, pojmenovanou Feedback (Zpětná vazba, podle The Edge to bylo to jediné, co tehdy bylo z jejich produkce slyšet).
Členové skupiny v té době nebyli příliš spokojeni s kvalitou zpěvu a hry na kytaru Paula Hewsona a přemýšleli, že ho nahradí někým jiným, ovšem na prvním koncertu se Hewson projevil jako showman a kapela se rozhodla ho v kapele nechat. Ke konci roku 1976 skupina vyhrála školní talentovou soutěž svou verzí písně Show Me The Way (původně od Petera Framptona).
Po 18 měsících zkoušek si kapela změnila jméno na The Hype (zhruba očekávání, poprask, nadměrná reklamní masáž, ale také narkoman) a začala vystupovat po klubech, přičemž hrála coververze písní od Sex Pistols a Clash. 17. března 1978 (irský svátek sv. Patrika) se zúčastnili soutěže v Limericku, kterou vyhráli a získali odměnu £500 a také možnost vytvořit demonahrávku ve studiu CBS Records.
Na radu dublinského punk rockového gurua Steva Averilla si kapela změnila název na U2. Název byl vybrán proto, že vyvolává zajímavé konotace (název letadla či ponorky), ale přitom neoznačuje nic konkrétního. Podle některých interpretací se jedná o úmyslnou slovní hříčku - U2 se anglicky čte stejně jako you too, ty také, což má prý poukazovat na sepětí kapely s publikem, ale v rozhovoru s Larrym Kingem takové vysvětlení Bono výslovně odmítl s tím, že nikdy o tom doopravdy nepřemýšlel jako o "you too".
V březnu 1978 z kapely odešel Dik Evans, čímž skupina získala svou dnešní podobu. V květnu se manažerem kapely stal Paul McGuiness.
V září 1979 U2 vydali své první EP nazvané U2-3 (obsahovalo tři písně), které se dostalo až na první místo irské hitparády, načež U2 v prosinci uspořádali několik koncertů v Londýně, ale bez většího zájmu kritiků a publika.
[editovat] Boy a October (1980-1981)
V březnu roku 1980 se skupina rozhodla, že už má dostatek materiálu pro plné album, které ovšem CBS Records odmítla, takže U2 podepsali smlouvu s firmou Island Records a v září pak vydali album Boy (Chlapec). Album se setkalo s příznivým ohlasem kritiků a jako debut je hodnoceno výrazně kladně. Následovalo menší turné po Velké Británii, ale také první turné mimo ni - na východním pobřeží USA a v několika evropských městech. Turné bylo úspěšné a kritici skupinu označovali jako skutečně nadějnou.
I přes krádež Bonovy aktovky s veškerými texty 12 týdnů před začátkem nahrávání vydali U2 v říjnu 1981 druhé album, nazvané October (Říjen). V textech písní na tomto albu se už zcela nepokrytě projevila náboženská víra členů kapely (např. v písních Gloria či With a Shout) - Bono, The Edge i Larry byli oddanými křesťany a nijak to neskrývali. V té době se také stali členy dublinské náboženské skupiny Shalom, přičemž zvažovali rozchod U2, neboť si nebyli jisti, zda mohou pokračovat jako rocková skupina, aniž by to ohrožovalo jejich náboženské cítění. Tato nejistota se projevila i na albu, které nebylo tak úspěšné, jak se už od U2 čekalo.
[editovat] War a Under a Blood Red Sky (1983)
Částečný neúspěch alba October byl zcela zapomenut, když v roce 1983 U2 vydali další album, War (Válka). Z alba pochází jedna z nejznámějších písní U2, Sunday Bloody Sunday (Neděle, Krvavá neděle). Tato píseň je reakcí na severoirské spory, její název odkazuje na masakr tzv. Krvavé neděle z 30. ledna 1972, při kterém bylo ve městě Derry britskými vojáky zabito 13 neozbrojených účastníků protestního pochodu (a zraněno mnoho dalších). V písni se kromě odkazů na tuto událost ("I can't believe the news today", "nemohu uvěřit dnešním zprávám") objevují citace z Bible ("mother's children; brothers, sisters torn apart", "syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni", Mt 10,35; "we eat and drink while tomorrow they die", "jezme a pijme, neboť zítra zemřeme", 1K 15,32) a píseň končí výzvou křesťanům, aby spolu přestali bojovat a přijali Ježíšovo vítězství. Někteří píseň pochopili jako podporu irského boje a Prozatimní IRA, Bono takový výklad striktně odmítl tím, že na koncertech píseň uváděl slovy: "Tohle není rebelská píseň, tohle je Sunday Bloody Sunday" a při písni mával bílým praporem.
Z alba pochází také píseň New Year's Day (Nový rok), inspirovaná polským hnutím Solidarita. Tato píseň byla vydána jako první singl alba a byla prvním mezinárodním hitem skupiny - v Británii dosáhla na desátou příčku žebříčku a hudební televize MTV ji velice často zařazovala do vysílání, což pro U2 znamenalo výraznou propagaci u amerického publika.
Následující turné obsahovalo množství vyprodaných koncertů v Evropě a USA, z turné byla vydána živá nahrávka a filmový záznam koncertu v Red Rocks pod názvem Under a Blood Red Sky (Pod krvavě rudou oblohou). Díky těmto úspěchům kapela uzavřela s nahrávací společností novou výhodnější smlouvu.
[editovat] The Unforgettable Fire (1984)
Čtvrté studiové album produkovali Brian Eno a Daniel Lanois (do té doby byl producentem Steve Lillywhite), vyšlo v roce 1984 pod názvem The Unforgettable Fire (Nezapomenutelný oheň; jednalo se o název výstavy obrazů vytvořených lidmi, kteří přežili atomové výbuchy v Hirošimě a Nagasaki). V textech písní se objevují politické motivy - píseň Pride (In the Name of Love) (Hrdost (Ve jménu lásky)) je vzpomínkou na aktivistu za lidská práva Martina Luthera Kinga, stejně jako jmenovitě věnovaná píseň MLK. Píseň Bad (Špatný) pojednává o závislosti na heroinu; v tehdejší době se v Dublinu výrazně rozmáhaly problémy s drogami.
[editovat] Wide Awake in America a Live Aid (1985)
Na přelomu roku vydali U2 krátké (čtyřpísňové) album Wide Awake in America, po kterém následovalo velice úspěšné turné. Ačkoli osmdesátá léta byla teprve v polovině, hudební časopis Rolling Stone je označil za "kapelu osmdesátých let" a tvrdil, že "pro rostoucí počet fanoušků rock&rollu se U2 stává nejvýznamnější skupinou, možná tou jedinou, která má význam."
S takto rostoucí popularitou se U2 pomalu propracovávali do kategorie "stadionových kapel"; příležitost, jak to dokázat, se naskytla při gigantické humanitární akci Live Aid - v roce 1985 propukl v Etiopii hladomor a v červenci roku 1985 uspořádali Bob Geldof a Midge Ure pro podporu boje s hladomorem koncert, který se současně konal v londýnském Wembley a filadelfském JFK Stadium (a několik menších koncertů na dalších místech), přičemž koncerty byly spojeny satelitní spojením a koncert byl živě vysílán v televizi. Odhaduje se, že koncert sledovalo asi 1,5 miliardy lidí ze sto zemí světa. U2 se koncertu měli zúčastnit, ovšem zdaleka se nečekalo, že budou hlavní hvězdou; předvedená 13minutová verze písně Bad, v průběhu které Bono sešel s pódia a zatancoval si s fanynkou, zajistila U2 obrovskou popularitu a postavení jedné z nejlepších hudebních skupin na světě. Hned v září se Bono s manželkou Ali vydal do Etiopie, kde šest týdnů pracovali v utečeneckém táboře a sirotčinci; tato zkušenost se odráží v jeho boji za podporu třetího světa, ve kterém pokračuje dodnes.
Zatímco v Live Aid ještě U2 byli jen jedním z účastníků, v roce 1986 byli na charitativním turné Conspiracy of Hope (Spiknutí naděje), pořádaném společností Amnesty International, již hlavní hvězdou. V průběhu tohoto šestitýdenního projektu pomohli Amnesty International ztrojnásobit počet registrovaných příznivců.
[editovat] The Joshua Tree a Rattle and Hum (1987-1988)
Nesmazatelně se do rockové historie U2 zapsali svým dalším studiovým albem The Joshua Tree (název kalifornského národního parku, ve kterém rostou Juky krátkolisté, anglicky označované jako Joshua tree, Jozuův strom). V žebříčku 500 nejlepších alb historie časopisu Rolling Stone se album umístilo na 26. místě, do dneška se ho prodalo cca 16 milionů kopií, takže je komerčně nejúspěšnějším albem skupiny. Album v USA i UK překonalo rychlost v prodeji, ve Velké Británii získalo album platinovou desku za 28 hodin, v USA za 40 hodin. V USA bylo na prvním místě hitparády devět týdnů, v britské hitparádě se drželo 129 týdnů, přičemž se do ní ještě dvakrát vrátilo (v letech 1992 a 1993), první místo hitparád dosáhlo ve 22 zemích světa. Díky úspěchu alba se kapela objevila na titulní stránce časopisu Time z 29. dubna 1987 s titulkem Rock's Hottest Ticket ("Nejžhavější rockový lístek"). Na cenách Grammy v roce 1988 získalo album cenu Album roku.
I na tomto albu pokračují náboženské a politické motivy - I Still Haven't Found What I'm Looking For (Dosud jsem nenašel to, co hledám) je osobní píseň o vnitřních sporech víry a pokušení, Bullet the Blue Sky (Rozstřílejte modré nebe) je odsouzení americké politiky vyzbrojování povstalců v Salvadoru, Mothers of the Disappeared (Matky zmizelých) je žalozpěv věnovaný sdružení Asociación Madres de Plaza de Mayo, které sdružuje matky unesených z doby politického převratu v Argentině v roce 1978, Running to Stand Still pojednává o drogové závislosti.
Následující stadionové turné bylo obrovským úspěchem, např. na koncert v Holandsku se všech 92 000 lístků prodalo během hodiny. V průběhu turné kapela vytvořila album Rattle and Hum (Rachot a šum), které je částečně živou nahrávkou koncertů, ale jsou zde i zcela nové písně. Na turné kapela vystupovala s B. B. Kingem (nahráli spolu píseň When Love Comes to Town, Když do města dorazí láska) a Bobem Dylanem (s ním vytvořili duet Love Rescue Me, Lásko, zachraň mě). Navíc v roce 1989 vyšel také stejnojmenný koncertní film s prvky dokumentu věnovaný turné po USA. Film byl natočen 16mm černobílou kamerou a z původních 160 hodin záznamu v něm nakonec zůstalo 90 minut; tento film se ale mimo fanoušky s výrazněji kladným ohlasem nesetkal a nápad samotný byl kritizován jako projev přehnané namyšlenosti.
[editovat] Achtung Baby, ZooTV a Zooropa (1991-1994)
Téměř tři roky nepřetržitě trvající koncertní šňůry (zakončené sérií Lovetown Tour) uzavřel dublinský koncert 30. prosince 1989, na kterém Bono oznámil, že "V posledních měsících jsme se výborně bavili […], tohle je prostě konec něčeho pro U2. […] Jenom - potřebujeme odejít a všechno si znovu vysnít." Toto prohlášení vyvolalo spekulace o rozpadu kapely, které přiživovala i dlouhá přestávka. Přestože Bono tímto prohlášením rozchod na mysli neměl, i ten v následujících měsících hrozil. Kapela se totiž rozhodla další album vytvořil v čerstvě sjednoceném Berlíně, ale po počátečním nadšení se množily hádky a spory a až radost z vytvoření písně One vrátila skupině optimismus. V průběhu nahrávání navíc byly z hotelového pokoje odcizeny některé počáteční nahrávky a později se veřejně šířily (nejznámější z nich je bootleg nazvaný Salome).
Trabanti z turné Zoo TV v muzeu Rockandrollové síně slávy
